Vize pro katedru psychologie FF UK

Preambule

Pokud chceme (daleko) dospět, musíme mít vizi, kým (a kde) chceme za několik let být. Vzhledem k tomu, že nám byly v tomto kalendářním roce na pět let potvrzené nové akreditace pro bakalářské, magisterské i doktorské studium, a vzhledem k tomu, že je samo studium psychologie koncipováno jako pětileté, formuluji tuto vizi jako vizi pro nejbližších pět let. Pět let je dostatečně dlouhá doba, aby došlo k významným změnám, a zároveň dostatečně krátká, aby byly tyto změny dobře kontrolovatelné a vyhodnotitelné, a to i samotnými studenty. Při této příležitosti se přiznávám, že nejsem příznivcem revolucí, protože doplňují to, co chybí, na úkor toho, co má být zachováno. Domnívám se však, že lze evoluci podstatně zrychlit a že se lze sérií systematicky navazujících kroků dostat dál než velkým (kulturním) skokem.

Přál bych si, aby byla katedra psychologie FF UK do pěti let špičkovým vzdělávacím pracovištěm, které bude mít silnou výzkumnou i výcvikovou základnu, rozšířenou o řadu spolupracujících institucí a center excelence, a to nejen v rámci České republiky. Byl bych rád, kdyby se katedra psychologie stala inspirujícím centrem pregraduálního i postgraduálního vzdělávání v psychologii a kdyby sehrála aktivní a účinnou roli v propojování jiných kateder a vzdělávacích pracovišť, a psychologické obce jako takové.

Přál bych si, aby hrdost, s jakou budou katedru psychologie FF UK studenti opouštět, byla ještě větší než hrdost, kterou pociťovali, když byli na katedru psychologie přijati. Také bych byl rád, kdyby se ke své katedře hrdě hlásili i její absolventi, kteří by nadále vytvářeli s katedrou spolupracující a obor podporující síť.

 

Jednotné profesní vzdělávání

Profesi psychologa považujeme za profesi (nejen v České republice, ale i v Evropě) dobře definovanou, takže bychom ji nedoporučovali rozmělňovat obsahovou či časovou redukcí pětiletého studia. Přestože je studium (důsledkem boloňské deklarace) dělené na bakalářskou a magisterskou část, považujeme za optimální návazné vystudování obou částí, má-li být student plně připraven pro výkon psychologické profese. Studium psychologie by mělo být v tomto směru podobné studiu medicíny, které je pro všechny mediky shodné, bez ohledu na jejich pozdější specializace. Je důležité, aby si studenti psychologie vybudovali univerzální základy, které jim v budoucnosti umožní prostupovat a propojovat různé specializace a sféry působení (psychologii dětí i dospělých, psychologii klinickou i neklinickou, výzkum i terapii aj.). Nepovažujeme za vhodné, aby se teoreticky zaměření studenti nesetkali s reálnými klienty a aby se prakticky zaměření studenti nesetkali s výzkumem. Chceme, aby studenti během studia i praxí poznali psychologii v její rozmanitosti a zároveň nahlédli její sjednocující teoretické (například metodologické) i profesní (například etické) principy.

Pojetí jednotného, neděleného studia psychologie do jisté míry uplatňujeme i na postgraduální úrovni, na níž směřujeme k tomu, aby byla psychologie pojímaná jako jeden kmenový obor, který se košatí specializačními výhonky. Proto jsme redukovali počet doktorských programů na dvě základní větve (a do budoucna uvažujeme o redukci na jednu jedinou psychologii) a obdobným způsobem navrhujeme do jedné psychologie sjednotit různé psychologické specializace na úrovni habilitačních a profesorských řízení.

 

Hlavní priority výuky

Chtěli bychom, aby po uplynulém „akreditačním“ akademickém roce 2018/2019 byl příští rok ve znamení smluvní úpravy a standardizace spolupráce s psychologickými pracovišti a institucemi tak, aby se více vyjasnil a usnadnil systém odborných praxí a stáží. Tento systém by měl více připomínat lékařské „kolečko“ v tom smyslu, že by nebylo možné vynechat žádnou stěžejní specializaci. Domlouvání praxí by měl usnadnit smluvně definovaný proces, v rámci kterého by se studenti nahlásili na předem daný kontakt vybraného pracoviště, aby se hned dozvěděli, za jakých podmínek a kdy mohou na praxi nastoupit. Na tomto zlepšení (a s ním souvisejících smlouvách) budeme pracovat během celého akademického roku 2019/2020 a očekáváme, že by již v akademickém roce 2020/2021 byl tento systém v plném, i když stále rozšiřovaném provozu.

Akademický rok 2019/2020 bude rovněž ovlivněn faktem, že v Praze proběhne International Congress of Psychology, což je akce, která na střídajících se kontinentech světa probíhá jednou za čtyři roky (naposledy v roce 2016 v Jokohamě a v roce 2024 pak v Rio de Janeiru). Z katedry psychologie se této akce s řadou kolegů aktivně účastníme a při té příležitosti budeme hledat způsoby, jak přenést impulsy a inspirace z této mimořádné události do výuky. Tento kongres bude jednou z příležitostí k udržení dosavadních mezinárodních kontaktů, ale také k navázání kontaktů nových. Podpora mezinárodních kontaktů, ať už se jedná o vzdělávání či výzkum, je jednou z našich priorit. Byl bych rád, aby na katedře (třeba i dočasně) pracovali a s katedrou spolupracovali špičkoví zahraniční psychologové. Budeme také podporovat jednorázové přednášky inspirujících zahraničních odborníků, stejně jako výjezdy našich studentů (a učitelů) do zahraničí. Nadále budeme využívat a obohacovat program Erasmus i jemu podobné programy, aby oboustrannými výměnami studentů docházelo ke vzájemné inspiraci. Chtěli bychom navýšit počet v angličtině realizovaných předmětů a anglických přednášek, s dlouhodobější (pět let přesahující) vizí akreditované výuky psychologie v angličtině, kterou bychom se ještě více otevřeli světu.

V následujících letech budou podniknuty další kroky směřující ke zvýšení kvality výuky. Během tohoto období nastoupí noví kvalifikovaní učitelé a proběhnou další výběrová řízení v oblastech, které nejsou na katedře dostatečně zastoupené. Stávající učitelé budou povzbuzeni k tomu, aby se rychleji posunovali v akademické kariéře (minimálním cílem je pro dané období pět úspěšně završených habilitačních a/nebo profesorských řízení, tedy v průměru jedno za rok). Velký smysl má pro kontinuální zlepšování výuky průběžná zpětná vazba, kterou jsme začali využívat již v minulém školním roce. Průběžnou zpětnou vazbu by měli dostávat i studenti, kteří by měli mezi jednotlivými přednáškami a semináři více pracovat a studovat, aby bylo možné o nových poznatcích na hodinách aktivněji diskutovat na úkor jednosměrné frontální výuky. Fakt, že mohou někteří studenti vystudovat psychologii bez přílišné účasti na výuce a bez významné osobní interakce s učiteli i spolužáky, považuji za hodný změny. Studenti by neměli být do školy povoláváni povinnou docházkou (kterou ovšem z podmínek atestací nevylučujeme v případě typu výuky, který nelze nahradit samostudiem), ale kvalitou výuky a možnostmi praktického procvičování. A také podporou rozmanitých forem studentského života a vlastních aktivit studentů (jako je například studentský časopis, studentská výzkumná činnost, studentské konference, setkávání studentů a učitelů aj.). V této souvislosti chceme rovněž podnítit větší komunikaci a spolupráci mezi jednotlivými ročníky a cykly. Magisterské studenty bychom rádi zapojili jako mentory do adaptace bakalářů. Doktorandy bychom rádi zapojili do vedení bakalářských prací i seminární a volitelné výuky.

Chtěli bychom, aby studenti získali během studia více praktických dovedností pro práci s lidmi. Proto došlo k rozšíření časových dotací některých předmětů zabývajících se komunikací a (spolu)prací s klienty. Řada předmětů je, anebo v krátké době bude dodefinována osvojováním a rozvojem klíčových psychologických kompetencí. Jako příklad mohou posloužit intervenční postupy, které by měly postupně zahrnout i úvod do krizové intervence (formou výcviku praktických dovedností a výuky doporučených postupů) a v rámci sebezkušenostního výcviku také certifikovaný osmitýdenní výcvik MBCT (Mindfulness-Based Cognitive Therapy). Za tímto účelem jsem se dohodl s představiteli Oxford Mindfulness Centre (výcvikového a výzkumného centra pro studium a rozvoj MBCT založeného při katedře psychiatrie na Oxford University), že vytrénují a certifikují naše vybrané učitele, aby mohli tento program studentům nabídnout.  MBCT jsem zvolil proto, že jde o program testovaný jak na klinické populaci, tak na zdravé populaci, u něhož je řada důkazů o jeho účinnosti. Považujeme jej tedy v oblasti terapeutických intervencí za jednu z nejlepších praxí. Již dojednaný výcvik (spolufinancovaný Nadačním fondem na podporu katedry psychologie) bude probíhat od začátku roku 2020 do konce roku 2021, proto se domníváme, že by nejpozději od akademického roku 2022/2023 mohl být program MBCT do výuky zařazen. Podobných obsahových úprav budeme postupně realizovat více s cílem, aby studenti získali prohloubenější zkušenosti s psychodiagnostikou, ale také s poradenstvím, koučováním či psychoterapií. Do akademického prostředí chceme pozvat zástupce různých psychoterapeutických směrů, aby se psychoterapeutická praxe otevřela kritické reflexi a spolupráci. Myslíme, že je vhodnější terapeutické postupy prověřovat a – jsou-li účinné – kombinovat, namísto toho, aby se různorodé psychoterapeutické školy uzavíraly do svých komunit a vzájemně se ignorovaly, anebo se vůči sobě vymezovaly.

obsahovému obohacení (tedy i zvětšení objemu probírané látky) bude docházet i v teoretické části díky zlepšené provázanosti vzájemně souvisejících předmětů. Už nyní probíhají a budou probíhat diskuse mezi učiteli příbuzných předmětů o tom, jak na sebe mohou navazovat a jak se jednotlivé předměty mohou zaměřovat tak, aby nedocházelo k nemístným překryvům a opakováním. Obohacena a jinak strukturována bude například výuka metodologie, která bude rozdělena mezi více učitelů, kteří půjdou se studenty v jednotlivých tématech do větší hloubky. Jedním z cílů takto koncipované výuky bude podnícení kritického myšlení, ale také vlastní výzkumné a publikační činnosti.

Zatímco po celé pětileté období budou probíhat obsahové úpravy přednášených předmětů v rámci již schválených akreditací, bude možné s koncem této a přípravou nové akreditace v roce 2024/2025 upravit i časové dotace předmětů, ale také některé předměty (na základě zpětné vazby a připomínek) nově zařadit, vyřadit, či modifikovat.

 

Další priority

Velikost a rychlost chystaných změn je nemalou měrou závislá na financích. Katedra je – stejně jako univerzita – nevýdělečnou organizací, a tak jsme ve všech plánech determinováni rozpočtem. Proto se pokusím – společně se zástupci našeho oboru v akademickém senátu – vyjednat, aby rozpočet více odrážel nejen počty studentů, kterým se věnujeme, ale i řadu dalších aktivit, kterými podporujeme studenty na naší fakultě i univerzitě (například výuka psychologie v rámci učitelství a pedagogického minima, výuka psychologie na jiných fakultách, provoz psychologického poradenského centra, pomoc s tvorbou a validizací přijímacích testů pro jiné obory, péče o studenty se speciálními potřebami aj.).

Tématem k vyjednávání je rovněž neutěšená prostorová situace katedry. Je těžko přijatelné, aby kapacity našich přednáškových místností byly menší, než je velikost ročníku. V nejbližší době se pokusíme ještě lépe využít a vylepšit prostory, které máme. Zároveň se pokusíme více využívat i fakultní přednáškové sály a fakultní prostory jako takové. Dlouhodoběji – nejpozději však do pěti let – musíme směřovat k získání nových prostor, ať už půjdeme cestou stěhování, anebo přerozdělení prostor, které bude více odpovídat velikosti jednotlivých oborů. Katedra psychologie si zaslouží důstojnější prostory.

Kromě jednání o adekvátním navyšování rozpočtu bych rád podpořil také větší využívání grantů. Přestože budeme hledat i jiné formy financování, jako je sponzorství (již více než rok pomáhá financovat některé naše aktivity Nadační fond na podporu katedry psychologie), pořádání konferencí či kurzů (úspěšnými kurzy, které jsou zároveň finančním přínosem pro fakultu i katedru, jsou a budou kurzy psychologie pro každý den, přípravné kurzy na přijímací zkoušky, kurzy pro výchovné poradce aj.), nemělo by shánění prostředků na zlepšení provozu katedry zastínit hlavní náplň naší práce, jíž je výuka a výzkum. Kvalita výuky, jakož i výzkumná a publikační činnost budou dvě klíčové oblasti, které budou kvantitativně i kvalitativně sledovány na individuální i týmové úrovni. U obojího je cílem signifikantní (kvantitativní i kvalitativní) nárůst. Tyto oblasti by měly mít – na rozdíl od dřívější praxe – větší dopad na finanční hodnocení učitelů. Odborná a výzkumná činnost pedagogů bude podpořena zavedením odborných seminářů, na nichž budou učitelé katedry přednášet o svých výzkumech (informace o vlastní výzkumné činnosti by měly být následně dostupné i na webových stránkách katedry). Doufám, že takové vzájemné informování napomůže hledání společných odborných zájmů a větší týmové spolupráci. Vlastní kontinuální výzkumná činnost pedagogů bude považována za samozřejmost. Stejně tak i vlastní psychologická praxe. Pro souběh těchto odlišných aktivit se pokusím na katedře vytvořit co nejlepší podmínky.

Pokud jde o nefinanční podporu našeho oboru, vidím jako smysluplné prohloubení spolupráce (a vytvoření jakési asociace) mezi katedrami psychologie, Máme společné zájmy, jejichž prosazení bude účinnější, pokud se sjednotíme. Díky velkému počtu zájemců o studium psychologie, nemusíme bojovat o studenty, ale za studenty. K posílení katedry a především oboru jako takového by mělo rovněž vést založení Alumni spolku bývalých absolventů katedry, které bychom – kromě informování o dění na katedře – rádi vtáhli do života katedry občasnými vzdělávacími i společenskými akcemi. Rádi s nimi budeme spolupracovat.

Jak již bylo výše uvedeno, chceme rozvíjet kritické myšlení studentů. Jako je těžko přijatelné, aby naši absolventi používali při práci s lidmi horoskopy, siderická kyvadla a další parapsychologické propriety, není přijatelné, aby používali i jiné, do očí méně bijící, a přesto neprověřené diagnostické a terapeutické postupy, bez viditelné snahy jejich prozkoumání. Kritické myšlení bude vítané nejen ve vztahu k vlastnímu oboru, ale také ve vztahu k výuce na katedře psychologie. Byl bych rád, aby byla z kritického myšlení vycházející zpětná vazba kultivována tak, aby byly případné připomínky sdíleny v rámci katedry (a to se současnými návrhy, jak výuku zlepšit), namísto toho, aby byly nekonstruktivně zveřejňovány na sociálních sítích ve formě nic neřešících příspěvků. Doufám, že se nám společně se zástupci jednotlivých ročníků (kteří by vytvářeli jakýsi neformální poradní orgán katedry) podaří vytvořit prostředí s rychlejší odezvou na potřeby studentů.

Katedra by se měla stát vzorem vědeckého a kritického myšlení i pro laickou veřejnost. Popularizace psychologie není šíření populární psychologie, ale laikům srozumitelné představení toho, co vědecká psychologie umí (a kde jsou naopak její meze). Rádi podpoříme a usměrníme zájem o psychologii nejen veřejnými přednáškami a akcemi, ale také publikační a konzultační činností. Chceme budovat reálný obraz psychologie, bez nadceňování a přehánění na straně jedné, bez podceňování a zatracování na straně druhé. Chceme tak přispět ke zdravému oborovému sebevědomí.

 

Hodnoty

O dílčích krocích a rozhodnutích by neměl rozhodovat jen konečný cíl, ale také trvale přítomné hodnoty. Nechci tvrdit, že má katedra obecně sdílené hodnoty, pokud o nich neproběhla žádná diskuse, mohu však říci, jaké hodnoty budu při svých rozhodnutích uplatňovat po dobu, po jakou budu za chod katedry zodpovědný.

Na prvním místě bych zmínil respekt. Jaký jiný obor by měl být spjat s touto hodnotou než právě psychologie, která pracuje s tolika různorodými lidmi. Byl bych rád, aby byl respekt brán na zřetel při jakýchkoli debatách. Nemusíme s někým souhlasit, ale vždy bychom ho měli respektovat. Považoval bych za nedůstojné, aby docházelo k osobním konfliktům a aby byli nekonstruktivním způsobem řešeny názorové rozdíly mezi kolegy. Psychologové by měli být vzorem etického a konstruktivního jednání. Psychologie je obor mnoha disciplín (a s nimi souvisejících měřítek úspěšnosti) a je těžké vynikat ve všech. Přestože nelze zajistit úplnou univerzalitu, byl bych rád, aby o učitelích (a tím pádem i studentech) na katedře platilo, že mají kromě své hlavní disciplíny osobní zkušenost i s dalšími, vzdálenějšími disciplínami. Snaha, abychom měli o těchto disciplínách přehled, je dána i tím, aby se v rámci této různorodosti jednotlivé skupiny psychologů uznávaly a respektovaly (což nevylučuje odbornou polemiku) a aby se žádná skupina a žádný výkonnostní parametr nevyvyšoval nad ostatní. Někteří psychologové budou mít rozsáhlou a letitou zkušenost (například vojenský psycholog z reálných bojových operací, forenzní psycholog ze znalecké i výslechové praxe, dětský psycholog z dětského krizového centra, manželský psycholog z poradny), jiní budou mít rozsáhlou publikační činnost, další mnoho úspěšných aplikačních projektů a implementací ve školství a zdravotnictví, jiní zas mnoho klientů či rozsáhlou výcvikovou a supervizní praxi. To vše je hodné respektu.

Další důležitou hodnotou je odbornost. Péče o vysokou odbornou úroveň začíná již samotným výběrem učitelů, ale je také svázána se vzájemnou zpětnou vazbou a neustálým oboustranným zvyšováním nároků. Důležitou součástí přípravy na výkon profese je zdůraznění evidence-based přístupu. Studenti by měli být nejen připraveni na kritické vyhledávání a hodnocení informací, neustálé doplňování si vědomostí o recentní poznatky, ale také na realizaci vlastních průzkumů a výzkumů, které jim odpoví, nakolik je obecně doporučovaný postup vhodný právě ve sféře jejich působnosti. Učitelé katedry by měli k odborné práci inspirovat nejen vlastní erudicí, ale také viditelnou snahou na sobě neustále pracovat a stále se vzdělávat.

Snaha co nejvíce rozšířit teoretickou bázi studia musí jít ruku v ruce s přípravou studentů své poznatky používat v praxi. Kromě znalostí je důležitou součástí i rozvoj základních kompetencí, který by měl naplňovat další důležitou hodnotu, a tou je užitečnost. Užitečnost je dána tím, že jsme schopni své poznatky užít. Je rozdíl mezi znalostí pouček první pomoci a mezi schopností (a připraveností) první pomoc v reálné situaci poskytnout. U přijímacích zkoušek býváme trochu podezřívaví vůči proklamacím uchazečů, že pomáhají a chtějí pomáhat lidem, protože jde většinou o frázi (jak lze zjistit podrobnějším behaviorálním dotazováním). To ale neznamená, že se pomoci a podpory druhých lidí (i sebe samých) zříkáme. Jde však o to, aby případná podpora a pomoc byly zdůvodněné, efektivní, účinné a reflektované. Kdekoli to bude možné – při praxi, výuce, charitativní a dobrovolnické činnosti i při dalších příležitostech, bude vhodné, aby studenti psychologii praktikovali. A aby měli možnost o svých zkušenostech debatovat a tím se (s využitím supervize i intervize) rozvíjet v podporujícím prostředí na katedře, i na spolupracujících (a časem možná i na vlastních fakultních) pracovištích.

Poslední, čtvrtou hodnotou je citlivost. Hodnota v pracovním prostředí méně obvyklá, ale pro psychologii důležitá. Kultivace emoční kompetence není jen záležitost poznatků, ale také prožitků. Řešení reálných úloh a případů není pouhým uplatněním obecných poznatků, ale také prověřením schopnosti svůj postup (a komunikaci) individuálně přizpůsobovat. Pozitivní ovlivnění chování i prožívání je v konkrétním případě mnohdy snazší obrazem, básní, podobenstvím či povídkou, než vědeckou faktografií a statistikou. Byl bych proto rád, aby byl na psychologii prostor i pro kreativitu a umění jako takové. Aby byla psychologie a její studium nejen intelektuálním, ale i emočním zážitkem. Zážitkem zušlechťujícím kvalitu našeho života (a výhledově i životů jiných). A to rozhodně dříve než za pět let.

Radvan Bahbouh

Katedra psychologie FF UK

Praha, 1. 10. 2019

Úvod > Katedra > Vize pro katedru psychologie FF UK